Rawal(iern)

Ach ta data

2010-03-12T10:09:00.003+01:00

Dnes jsem dopsala slibovaný článek, bohužel se zařadil podle data, kdy jsem ho začala psát a nevím, jak to změnit, takže je poněkud níže.

Co nového?

2010-03-10T15:20:00.002+01:00

Nehne se tu ani stéblo, stejně jako v Magorhausu, tam jsem to napravila novým článkem a pár aplikacemi, se kterými se roztrhl pytel i sem jsem nějaké přidala, článek sem mám nějakou dobu rozepsaný, poněkud jsem se zasekla u depresivní části, ale hodlám to sem dát.

Smutné konce, dobrodružné začátky

2009-12-13T15:52:00.014+01:00

VAROVÁNÍ PŘEDEM: Tenhle článek je dosti patetický, jak už to u vyjadřování smutku a radosti bývá. Jsem si toho vědoma a z komentářů to číst znovu nepotřebuju.

Jak tak koukám, tak je to víc než rok, co jsem něco psala na blog, čili by se dalo říct "během toho roku se nic zvláštního nestalo" až na těch pár věcí o kterých budu psát.
Tak nejprve ty smutné konce.
Jet 22. prosince na veterinu nechat uspat kocoura je jedna věc, když vám umře váš první pes druhá.

Bubík, britský modrý kocour, měl dost zlozvyků, býval nerudný, panovačný, kousal kabely drahé elektroniky... Na druhou stranu se rád nechal sem tam s chutí pomazlit, ba i pochovat. Byl to, alespoň pro mě, Pan Kocour. Rozhodně se nebál tetina ovčáka, který rád kočky proháněl. Rozhodil ho tím, že si před něj sedl a koukal. Nicméně měl velmi nemocné srdíčko, špatně pumpovalo krev, což způsobovalo zadržování vody v těle a vlastně postupné selhávání orgánů. Neléčitelné, tlumitelné pouze léky. Je to velice smutný pohled na ještě nedávno elegantního, až majestátního kocoura, který už prakticky může jen ležet v pelíšku a trochu jíst a pít. Naprostý opak toho, kdy se mu velice zamlouvalo, že se přestěhoval z bytu do domu s velkou zahradou, kde mohl vybít svou dobrodružnou a zvědavou povahu, být lesní šelmou (přestože nejspíš jedinou jeho kořistí byly mouchy). Pohled na něj oprvdu bolel a jeho bolelo uvnitř nejspíš všechno, nebyl to žádný život, jen čekal, kdy ho zase povezeme k veterináři, který ho bude ohmatávat, případně z něj vytahovat tu spoustu nahromaděné vody. Rozhodli jsme se tedy neprodlužovat jeho trápení a odvést ho tam naposledy a nečekat, až mu opravdu nějaký orgán selže. Bohužel to padlo na 22. prosince, dosti hořké Vánoce v roce 2008.

Aby toho nebylo málo, špatně na tom byla i Kačenka. Náš první pes, fenka dlouhosrstého trpasličího jezevčíka, bylo jí bez měsíce patnáct let, když zemřela.
Vždycky měla apetit daleko převyšující její drobné tělíčko a bohužel naše babička v tomhle není rozumná, přestože se jí jejího středně velkého voříška povedlo vykrmit na 40 kg. Nevím kolik měla tu poslední zimu Kačenka, ale její artróza byla tak špatná, že si často přeležela některou nohu, nemohla ani vstát a jen kňučela. Jedla tehdy každý den ibalgin aby se mohla vůbec pohybovat. Ikdyž se to nezdá, tak naštěstí dostala silný průjem a velice zhubla, čili se mohla pohybovat a ještě si trochu toho života na jaře užít. Věděla jsem že pomalu odchází, nedalo se nic dělat. Večer 14. května neschopná jíst a zesláblá Kačenka položila hlavu na okraj svého pelíšku a usnula navždy.
Moje mamča byla u ní, byla tam sama a byla z toho velice nesťastná. Já jsem to zjistila druhý den, když jsem za ní přijela na víkend. Přijela pro mě tradičně k autobusu a z auta vyskočila jen Dixi...

Ten víkend v sobotu byly Májové slavnosti v Chyňavě a už tam jsem se večer rozhodla, zavolala mladšímu bratrovi a řekla, ať projede inzeráty a hledá hrubosrstého jezevčíka. Radila jsem se i se starším bratrem a jeho ženou, on souhlasil (jeden nebo dva, to není rozdíl), ona namítala, že to bude starost navíc. Ovšem prázdno po Kačence bylo bolestné, takže jsem měla jasno- s výčitkami a obavami, ale jasno.
Jarní štěňátka už se narodila a byla ve správném věku k odběru, ale také byla beznadějně rozebraná... až na jedno, které jsem objevila v neděli večer. Jeden jediný pejsek na celé střední čechy. Byl to sice pejsek, ale řekla jsem si, že to nebude takový problém, prostě až bude Dixi hárat, vezmu si jednoho nebo druhého k sobě. Důvodem k tomu aby byl k odběru na konci května bylo i to, že mamča šla na operaci s rukou a bude minimálně měsíc doma.
Nebylo co řešit, dala jsem si sraz s paní v Roudnici na Labem na nádraží a ve středu 20. května vyrazila. Po příjezdu bylo takhle v 10 hodin dopoledne na nádraží v Roudnici liduprázdno a tak jsem paní hned viděla: štěňátko v náručí a fenku u nohy. Prvních 10 minut nedělalo psí miminko nic jiného, než mě olizovalo, pak teprve jsem zahlédla ocásek, na který mě paní upozornila při telefonátu, že je křivý. Štěňátek se narodilo 8 a prostě se do té fenky tak úplně nevešla, ale co, bylo to jen kosmetické. Trochu jsme popovídaly o pejskách, řekla jsem paní, co nás potkalo a že tohle je vysněná rasa mojí maminky a že se tedy opravdu bude mít dobře, paní mi zase říkala, že je to nejmazlivější štěňátko, moc rád se chová... no prostě jsme se hledali. Pak už se blížil odjezd vlaku na Masaryčku, tak jsme otřeli fenku ručníkem, který jsem měla s sebou (pach tam vydží dlouho a je pro štěňátko uklidňující), dostala jsem očkovací průkaz, předala jsem peníze a šli jsme.

Cestou miminečko občas pofňukávalo, ale čekala jsem to horší. Cesta totiž trvala přes dvě hodiny a jelo se vlakem, tramvají, metrem i autobusem. Samozřejmě, že mi na Dejvickou přijel dříve bus 119, od kterého je to domů dál, ale víc po trávě, tak se aspoň prcek vyčůral.
Doma měl připravený pelíšek, granulky, vodu a čurací hadřík. Samozřejmě že se vyčural úplně jinde. K mému překvapení to bylo zrovna na ten ručník, který jsem pak musela vyprat a tím pádem bylo po uklidňujícím pachu maminky, ale nějak mu nescházel, žádné fňukání po mamince se nekonalo, zřejmě si ho odbyl cestou a tím to haslo.

Měla jsem ale dost nervy, protože jsem si vůbec nebyla jistá, jestli nás s drobečkem máma nevyhodí.
Na barák nás vezli teta se strejdou. Teta byla nadšená, strejda se tvářil jako kakabus ("Přiděláváte mámě starosti.") Když jsme přijeli, přivítala nás Dixi a pře svou falešnou březost štěňoucha ignorovala (je poněkud nespolečenská). Táta zrovna pumpoval vodu u studny a jak mě viděl procházet vrátky s prckem v ruce, tak se zarazil: " Ne.... no to snad ne." Říkal to ale s veselým překvapením, takže to schvaloval.
Vymyslela jsem to tak, že jí nejdříve v dárkové taštičce dáme očkovací průkaz a pak jí štěndo ukážeme, bylo to ideální, protože jsme zjistili, že memča je po operaci unavená a spí. Mladší bratr jí šel nahoru předat dárkovou taštičku. Trouba jí to ale pořádně neukázal a tak sešla dolů a sháněla brýle, které rozhodně na nápis OČKOVACÍ PRŮKAZ PRO PSY nepotřebovala.
"Jak se ti líbí dárek," ptám se opatrně.
"No, Kája mi dal nějakou knížečku, tak si jdu pro brejle," mamča rozespale.
"Na tehle nápis je snad nepotřebuješ," ukazuju jí ho.
"Očkovací... Cože?" přečetla a rozhlížela se, pak uviděla malý váleček, jak čmuchá na trávníku a vhrkly jí slzy do očí a dojatě řekla: "Štěňátko."
Nikdy to nezapomenu, ani pocit, jak jsem byla šťastná, že se jí tak moc líbí a okamžitě si ho zamilovala.
Hned se ptala, co bude jíst a jak se jmenuje a co tohle a co támhleto... O všechno ale bylo postaráno, granule i konzervy jsme přivezli, pelíšek zdědil po Bubíkovi, obojek a vodítko už taky měl (máme jich spoustu, tak jsem prostě vybrala ty nejmenš, co máme). Jméno bylo ovšem něco docela jiného, dohadovali jsme se o něm dva dny. Padaly návrhy jako Tom- jsem naprosto zásadně proti stupidním trojpísmeným jménům psů, protože se tak jmenuje každý druhý pes. Taky tu byl návrh na jméno Dik, což bylo vtipné po strejdově zdůvodnění: "Dixi a Diknejsi"... jen si to řekněte nahlas. Znáte-li ale anglický výraz "dick" používaný v angličtině jako nadávku, není to ideální jméno. Už to vypadalo, že štěňátko bude slyšet na "Fuj!", které slyšelo poměrně často, až jsme se shodli na jméně Falco, podle rychlodraka (přerostlý růžový jezevčík) z Nekonečného příběhu.
Konečně tedy měl jméno, byl u své paničky, k dispozici měl obrovskou zahradu a nevrlou tetu Dixi, kterou po třech týdnech obměkčil. Je velmi hyperaktivní, neodvolatelný, když chytí stopu v lese, ale je náš, máme ho moc rádi, protže na druhou stranu je miloučký a velmi inteligentní.

Falco zaujal prázdné místo po Kačence i po Bubíkovi, nelituji jeho pořízení, hlavně při večerních telefonátech s mamčou, kdy mi vypráví, co zase to máčo provádělo.

Jestliže jste si tento hořko-sladký článek přečetli dokonce, tak vám gratuluji, pač je velice dlouhý. Potřebovala jsem to sepsat a když už ten blog mám, tak jsem to i vyvěsila. Ještě jednou podotýkám, že vím, že je patetický, ale dokonce jsem si u něj zaslzela, protože je to pro mě velice srdeční záležitost.

Video kam se podíváš

2008-12-04T11:34:00.006+01:00

Moje kamarádka Maraja opět stvořila jedno pěkné video a díky němu jsem našla ta další, pobavila se a tak se chci podělit i s ostatními Gakankami.
Celkem čerstvé video, kde se v první části proběhne Gackt s kamerou svým bytem, následně se vychvaluje nový single Jeasus a nakonec se, nevím jak, dostanou k poměrně známé historce "Jak šel Gaku na dopolední promítání Harryho Poterra a málem byl, k hrůze fanynek, ukamenován předškoláčky." Ve druhé části se podíváme na mučírnu, co má pod ním. Některé exponáty přinesl i ukázat. Samozřejmostí je, že se najde někdo kdo si to chce taky vyzkoušet... chyba, pač Gaku je saďour, přiznejme si to.
Hledání mě přivedlo k další trojici videí, kdy v prvním si Mistr zazpíval 12gatsu no love song s jakýmsi Daigem a jeho skupinou Breakerz ( ?___? ), ve druhém zpívá Daigo a u třetího si přečtěte komentář vkládajícího XD.

PS: Jestli vás zajímá, jak se v první dvojici videí dostane Gaku k těm nepřehlédnutelným pantoflím v nichž jsou ještě nepřehlédnutelnější rudé ponožky, tak zde.

PSS: Ty videa maj otřesnej zvuk, ale to se dá napravit:
12gatsu no love song: http://www.youtube.com/watch?v=ApCAfOSw3tQ
Jesus: http://www.youtube.com/watch?v=PywDoD3-Oaw
Angelik Smile jsem našla jen original PV: http://www.youtube.com/watch?v=QZefojWzA0Y

Spojení strážkyň!

2008-10-16T22:27:00.007+02:00

Mojí nejlepší kamarádku Ishii napadlo, že by nebylo marné rozšířit blogspot o další blog, vtip je v tom, že to bude blog nás dvou. Jmenuje se Magorhouse, soukromě mu přezdívám Twins effect a najdete ho tadyhle:

http://ishii-rawal.blogspot.com/

Představte si, že tohle bylo původně rozpojené a blogem se to spojilo (co se internetové prezentace týče):

Kuk na balkóny

2008-04-07T20:51:00.008+02:00

Tedy nevím, jestli mi to někdo nějak vysvětlí, ale jít se psem na procházku a vidět na balkónech tohle:

Co je tam napsáno???

Asijská invaze pronikla na sídliště Ruzyně?

Legrácky po Japonském způsobu

2008-01-20T15:35:00.001+01:00

Chcic se podělit o tyhle videa, která našla Ishii na Youtube. Nadpis vám napoví co uvidíte a doufám že se vám taky budou tak líbit.

DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: Držte se při sledování pevně, ať nespadnete ze židle!

Pamatujete Ptákoviny? V Japonsku je mají taky: http://www.youtube.com/watch?v=7CNidWE9dl8
(A pak že na japoncích nepoznáte co si myslí)

Tetris hrál snad každý, ale zřejmě jen Japonci se do toho pokládají celým tělem: http://www.youtube.com/watch?v=Ll2kajMH2u0
http://www.youtube.com/watch?v=xPFZl59_OZ4

...krom jiného ho taky hrajou nejlépe:
http://myego.cz/item/nejlepsi-hrac-tetrisu-na-svete

Tohle je trochu navíc. Kdo poslouchá Monkey Business, ten zná a kdo ne: http://www.youtube.com/watch?v=-TGYBofYOIw

PS: Je tam těch videí víc, ale však vy už si je najdete, ne? ^__^

Aby vás kino nepřekvapilo

2008-01-19T11:43:00.004+01:00

Opožděně jsem si kupila novou Cinemu na leden a jen tak zběžně jí prolítla. Zaznamenala jsem sice film Touha, Opatrnost (Se, Jie) v převážně asijské koprodukci (USA, Čína, Tchajwan, HongKong) pod taktovkou Anga Leeho a viděla trochu známou tvář, ale když mi hned nesvitlo jela jsem dál.
Napodruhé už to bylo klidné pročítání článků a tak mi i došlo kohože jsem to vlastně uviděla, když jsem se podívala pořádně na xichtík a na seznam hlavních rolí.
Lee-Hom (Alexander) Wang to byl! Zpěvák a herec, kterého znám z filmu Moon Child. Ve filmu se sice strašně roztahuje Gackt Gamui, do druhé hlavní role ukecal kamaráda rockera Hyda a do další zřejmě právě Lee-Homa. Od tohoto filmu se také rozvíjelo téma Gacktova tour 2003: Kagen no tsuki (fanynky vědí jak "geniálně" jsou všechna tour propojena, ale to tu nechci rozpatlávat po monitoru- případně viz. zde: http://eiennoyume.com/pages/moon.htm), kde si chlapci spolu zapěli úvodní píseň filmu (Orenji no Taiyou).

Parta z Moon Child- Lee-Hom, Gackt, Hyde (zleva doprava):

Zpět ale k Lee-Homovi a Touze, Opatrnosti. Film v Cinema získal vysoké hodnocení- kritiku jsem raději nečetla, abych si případně nekalila úsudek- to může znamenat dvě věci:

1. Buď je film je z určitého sociálního prostředí, případně se střetává několik sociálních vrstev a prolíná se. Detailně se zobrazují psychologické profily. Takže když na něj půjdete budete mít hlavu jako pátrací balón a nejspíš i slušnou depresi.

2. Nebo je to opravdu dobrý film, který má sice podobné vlastnosti, jako v bodu 1, ale nevyvěrají z něj tolik a tak to bude film na který se dobře kouká (alespoň mě)

Z filmu Touha, Opatrnost:

Vím, že Lee v Moon Child Gackta zastřelil, ale jestli se tenhle film povedl, tak ho zastřelil právem (stejně nedal s "herectvím" pokoj a natočil Fuurin Kazan) a přejme mu, ať se daří i když už si tolik troufá a i když se na tenhle film nechystám právě proto, že se bojím, že bude nejspíš obsahovat bod 1.

Zběžné info k filmu: http://www.imdb.com/title/tt0808357/

Filmografie Lee-Homa: http://www.imdb.com/name/nm0910966/

Kulturní vložka- křest Gacktem

2008-01-17T21:43:00.001+01:00

Tak jsem se chtěla kamarádovi pochlubit, jak jsem "slavná" a ukazuji mu, že jsem v týmu který se motá okolo českých stránek Gackta Camui (japonský zpěvák, multiinstrumentalista a "herec"). jeho komentář:

[21:38:41] Omikron píše: Konaki uz vidim
[21:38:51] Omikron píše: faka ne :D
[21:38:54] Omikron píše: *gaka

Takže už víte, jak nazvat fanynku tohoto zpěváka?
Jsme Gakanky a jsme na to hrdé!!! XD

PS: Reklama musí být http://www.gackt.wz.cz/ ... sice to mám i v oblíbených stránkách, tady na blogu, ale i internet je mas-medium ne?

PSS: Ishii se předem omlouvám za to že to musela vidět.

Povídky jsou moje hobby, a kdo píše, ten nezlobí... až na malé výjimky, že?

2008-01-13T22:33:00.002+01:00

Když kouknete do profilu, určitě tam najdete zmínku o tom, že i píšu. Není toho zrovna moc, hlavně protože nejdřív jsem začínala s fikčními pokračováními knížek oblíbených autorů (Goodking, Kulhánek) a ty skoro nikdo v okolí neznal, takže nuťte to někomu, aby si početl, když bude mimo mísu. Sem tam byli i náměty na něco originálnějšího, ale nějak jsem se nedokopala psát, až jednou...

Kdo paří MMORPG ví, že jsou i takzvané RP (role play) servery. Tady platí jistá společenská pravidla, co se týče ras a povolání, měli byste se jich držet, tedy být navztekaným morousem trpaslíkem, nebo ušlechtilým až arogantním elfem.

Dostala jsem se na jeden takový server hry Lineage 2, jednou z podmínek pro vstup mezi uznávané klany bylo sepsat příběh klanu a každého jednotlivého člena, nebo alespoň těch hlavních. Jeden z členů se o to pokusil, ale nebylo to ono a tak proběhla na All-chatu na Skype jistá debata:

Jump: Jestli chcem být uznávaný klan musíme sepsat povídku o klanu a o členech a předstoupit před GM-ka (Game Master). Potřebujem někoho, aby to sepsal, někoho kdo to umí.

Ishii: Ať to napíše Konaki, píše dobře.

*debata pokračuje, pak přicházím na chat*

Konaki: Wow, takové důvěry do mě dáváte?

Přes veškeré námitky a výhrady, které jsem k tomu úkolu měla jsem od první chvíle věděla, že do toho půjdu. Sehnala jsem návrh na povídku, bylo také potřeba zjistit příběh, na kterém hra stojí, najít nějakou Bibli tohoto světa a když už jsem to všechno měla, začala jsem. Kompletně byla povídka hotová asi za tři dny, jistě že se nelíbila všem a „neáchali“ nad ní, každopádně na fóru klanu tkví dodnes a vstup do „horních 10 000“ nám umožnila, čímž splnila účel.

S povídkou o své postavě už jsem měla větší problém, četla jsem příběhy ostatních (i z jiných klanů) Nejde tam udělat nic moc originálního, snad jen nějaká ta prupovídka vtisknutá mezi klasické představení postavy a nějakým způsobem uskutečněné setkání s klanem. Až když jsme přešli na jiný server, kde bylo podmínkou pro vytvoření accountu zaslání „charakterníku“. Je to podobné povídce, ale proti ní jen takový kostlivec. Nicméně jako odrazový můstek to stačilo a tak vznikla nejprve povídka a z ní jsem jen vytáhla odpovědi na charakterník, popřípadě jsem povídkou odpovídala (Ctrl +C, Ctrl +V).

Jak to vypadá „černé na bílém“ ? Ke stažení tuhlec:

Povídka o klanu- http://www.mediafire.com/download.php?wzokdjzwmlg

Povídka o postavě- http://www.mediafire.com/download.php?ztinykjyuzj

Hodnocení povídek mi můžete napsat buď do comentu, nebo na mail, tak jsem na to zvědavá. Kdyby vás to zajímalo, další povídka je v dílně Wordu a pracuju na ní, to kdyby vás tyhle nějak zaujaly.

Maturitní ples- oslavujme teď, brečet můžeme pak

2008-01-13T00:55:00.001+01:00

Tak i já se chystám letos absolvovat Maturitní zkoušku, čemuž předchází ples. Ty přípravy- kdo to zažil, může tenhle odstavec přeskočit.

První věc co se tak na začátku roku určuje je třídní samospráva a v maturitním roce k ní patří i Plesový výbor...mno, přihlásila jsem se dobrovolně, možná to místy ani za to vztekání nestálo a v naší třídě něco prosadit napevno (hudba, barva šerpy, dárek pro třídního, nástup...) je v podstatě zázrak. Nakonec se ale podařilo a i přes lenost ostatních dvou tříd dát to nějak dohromady.

Když už máte šaty, boty, make-up, šperky a podobné záležitosti a je půl páté a vy čekáte než vás vpustí do Lucerny na generálku, už to není takový stres, jako předtím, kdy bylo potřeba všechno zorganizovat a nedařilo se. Teď víte, že to zařízené je, máte tedy starost, jestli při nástupu na té přímo pekelně navoskované podlaze neuděláte rozštěp, jestli při formacích nástupu neuděláte spíš ze spolužaček dominové kostky než útvar, pan profesor vám nerozhodí účes nasazováním šerpy a tak podobně Další rizika nastávají při sólu profesorů s maturanty a sólu maturantů s rodiči, takže rizik veřejných znemožnění je dostatek, jen si vybrat.

No veselou historkou, jak se mi něco takového povedlo, vás bohužel nepobavím. Ten večer uběhl hrozně moc rychle, ale byl krásný. Máte na sobě honosné šaty. Necháte si učesat vlasy od kadeřnice na nějaký slavnostní účes. Nahodíte obličej na ten svůj xicht a nastoupíte před Lucernu plnou lidí. Pan profesor vám přehodí šerpu přes hlavu, šťastně se při tom usmívá, přičemž vám podává květinu a políbíte se. Přípitek. Předání dárku. Líbí? Nelíbí? Je to dobré líbí se mu a má z něj takovou radost, až se rozslzí, vidí ty slečny, kterým to moc sluší a jak jsou šťastné a pyšné na to že se dostaly až sem.

Osušit slzy je čas se nafotit! Znovu se seřaďte, budete odcházet (respektive pomažete pro plachty a vyberete prašulky na pomaturitní mecheche). Teda řeknu vám, kdo jste to netáhl, ty drobný jsou fakt těžký a jen na tom plese jsme vybraly (jsme třída holek, tak proto píšu ypsilon) nějakých 10 000 Kč, tolik jsem opravdu nečekala.

Je potřeba rychle sbalit padák s prašulema, někam ho uklidit a už jít shánět profesory a pak rodiče na sóla. Můj tatínek se šel nejspíš náležitě posílit k baru, protože u stolu nebyl, ale dorazil včas. Během valčíku se nikdo nepřerazil ani nerozmázl- jen jsme tam trochu do někoho málem narazili, ale jinak „pohoda“ (dva roky jezdím bez nehod...). Kamarád Michal (Maxim) také projevil přání si zatančit a když už to byl ten maturiťák... S bráchou už to tak slavný nebylo, my dva se prostě nesrovnáme a neradi před sebou ustupujeme, podle toho to vypadalo.

Mezi tanečky jsem stihla oběhnout celou třídu rozmístěnou porůznu nad sebou a že za 30 minut je sraz s třídním na přípitek, i pana profesora jsem sehnala. Pan profesor ale nezklamal dorazil spíše po 45-60 minutách, maskoval se fakt dobře, protože jsme nebyly schopné ho najít, přestože jsme vytvořily schopné pátrací týmy. Když se konečně u baru ukázal a já už měla v ruce panáčka a Piňakoládu, tak jsem si teda v menší skupince přiťukli i s paní profesorkou Machovou která má ples na starost.

Když už konečně začala diskotéka, na které může tancovat kdokoli zjistila jsem, že jaksi mám vylezlé dvě výztuhy v šatech a že jsou tak ostré, že to prostě nejde vydržet, tak jsme se se Zuzkou (Ishii- nejlepší to má kamarádka ^__^) přesunuly takticky do velké WC kabinky a já se převlékla do civilu (jeansy+ tričko). Teď konečně si člověk může zařádit v rytmu diska!

Jo konec, veliký večer skončil (pro mě) velice rychle, teď se rozloučit s rodiči, dát jim šaty, květiny, přebytečné tašky a zjistit kde se třída srocuje na další oslavy.

Afterparty, také v rytmu, ale už většinou jen to „DUC DUC DUC“, každopádně tím vybouříte to, co ve vás zbude, když ples končí až příliš brzy na váš vkus (půl jedné ráno- co to je), rozloučíte se pořádně s přeživšími spolužáky a máte možnost ještě notně zvýšit promile alkoholu v krvi.

Třešničkou na dortu je, když se k vám na parketu přitočí nějakej klučina, co ho znáte ze školy a líbí se vám ^__^.

Doufám, že i vám se ples tak vydaří jako mě a u samotné maturity vám držím palce!!! ...(i sobě).

PS: fotky najdete zde: http://picasaweb.google.com/Rawaliern/MaturitnPles08#

Tak vás tu vítám

2007-06-14T20:36:00.002+02:00

Plánuji na tomhle blogu zobrazit všechny svoje zájmy, které jsou pro některé dost neobvyklé, nicméně jsou tací kteří zrovna o těchto věcech schánějí jakoukoli zmínku a tak sem dám i nějaké užitečné odkazy.
PS: moje nejoblíbenější barva je modrá, myslim že vás v tom utvrdí spoustu věcí na tomhle blogu ^__^

Tak vás tu vítám

2007-06-14T20:36:00.001+02:00